Proč vaší dceři raději neříkejte, že je génius?
Na děti působí mnoho nepříznivých vlivů z vnějšku, před kterými se jejich rodiče snaží chránit. Někdy však zapomínají na to, že i jejich každodenní vzorce chování mají na další vývoj dítěte obrovský dopad. Občas přitom jde jen o maličkosti – stačí špatně zvolená věta, nevhodný komentář či humor v nesprávném čase.
Článek pokračuje pod video reklamou
Uhlídat si každé slovo je těžké, ale každý z nás si určitě vzpomene na něco, co slyšel v dětství od svých rodičů a dodnes se při té myšlence sháčí. Ať už to byl otec, který v zánětu hněvu zkritizoval celé ženské pokolení nebo máma, která byť is vtipem okomentovala vzhled svého dítěte.
Myslet si, že takové momenty nás nijak neovlivňují, je podceňování vlastní paměti. Do dospělosti si pak neseme různé podvědomé vzorce a traumatu, která omezují naše zdravé sebevědomí a sebejistotu. Spisovatelka a publicistika Peggy O’Mara jednou řekla, že „způsob, jakým mluvíme se svými dětmi, se stává jejich vnitřním hlasem.“ Co tedy svým potomkům, v tomto případě dcerám, raději nikdy neříkejte?
- Neříkejte jí, že je génius
Samozřejmě to neznamená neocenit její schopnosti, právě naopak. Dáte-li však své dceři najevo, že její inteligence je vrozená a pro ni přirozená, při první příležitosti, kdy se jí nebude dařit, o sobě může začít pochybovat.
Zkuste tak raději místo fráze „jsi génius“ vyzkoušet větu: „Zvládla jsi to, věděla jsem, že to dokážeš,“ případně „Jsi tak usilovná!“ Apelujte na její vytrvalost, snahu a zanícení, aby pochopila, že ne každá zdolaná překážka je zadarmo a nestačí mít pouze inteligenci k tomu, aby byla úspěšná.
- Neříkejte před ní o sobě nenávistné a odsuzující komentáře
Nejde jen o to, co říkáte své dceři o ní. Podstatný význam má i to, co jí mluvíte o své vlastní osobě, protože komplexy ze sebe samé mohou zasáhnout i ji. Pokud před ní neustále dáváte najevo nespokojenost například se svým vzezřením, neučíte ji, co je to sebeláska, ale rozvíjíte její vnitřní kritický hlas. Vaše dítě si vás přestane idealizovat a následně toto sebeposuzování začne zrcadlit. Aby mohla mít ráda sama sebe, musí nejprve vidět, jak se to dělá. - Neříkejte jí, že dívky dokážou všechno
Ve snaze povzbudit vlastní děti a odmítnout genderové stereotypy zvykneme říkat, že „dívky vládnou světu a dokážou vše, co chtějí.“ V některých případech však taková slova mohou vytvořit problém. Není totiž řešením, budeme-li se tvářit, že diskriminace na základě pohlaví neexistuje.
Dívky se následně mohou cítit hůře, pokud svého vytyčeného cíle nedosáhnou, neboť věřily myšlence, že dokážou všechno, ale nastavení společnosti jim to neumožnilo a budou se proto obviňovat. Měli by pochopit, že chyba nestojí na nich jako na jednotlivcích a stále také platí, že tou správnou cestou je třeba jim vysvětlit, že neexistuje výlučně „chlapecká“ nebo „dívčí“ práce, sport či jakákoli jiná aktivita.
- Neříkejte jí, že tlustá a měla by začít cvičit
Odsuzování nadváhy používáme jako motivaci pro děti, aby se začaly hýbat. Děti by však sport neměly vidět jen jako způsob udržení si štíhlé linie, ke kterému nás nutí smyšlený ideál krásy. Třeba jim ukázat, že sport je i zábava a způsob jak být zdravý a silný, nejen štíhlý a atraktivní.
Ukázat jim to můžeme například tím, že se budeme hýbat s nimi a do programu zařadíme společné sportovní aktivity jako celá rodina. Mluvte o cvičení a sportu v intencích toho, jak se při něm cítíte a ne toho, jak díky němu vypadáte.
- Neříkejte jí, že kluci jsou zkrátka takoví
Žádný kolektiv, do kterého vaše dítě vstoupí, nebude ideální. Když se setká s hrubým chováním ze strany jiných dětí, především chlapců, nebagatelizujme šikanu či násilí naznačováním, že takové chování k chlapcům patří. Žádné dítě není přirozeně hrubé a násilné a už vůbec bychom neměli uznávat názor, že se tak děje na základě pohlaví.
Každý, byť jen malý incident tak může vést k tomu, že dívky se naučí akceptovat toto „typické“ mužské chování a nepostaví se vůči němu. Proto je třeba vyhnout se frázím jako „to jsou zkrátka kluci, oni jsou takoví“ a pomoci dívce pochopit, že násilí nikdy není v pořádku.
- Neříkejte její komplimenty, které souvisejí pouze s vzezřením
Klást příliš velký důraz pouze na vzezření může dospět k tomu, že vaše dítě si osvojí myšlenku, že jeho důležitost je spojována především s krásou a že na vzezření primárně záleží. Zkuste místo toho zdůraznit, že hodnotná jsou její rozhodnutí a komplimenty spojujte is jinými úspěchy, než je pouze vzezření – například výsledky ve škole, sportovní úspěchy, případně oceňte její vlastnosti, ve kterých vyniká. - Neříkejte jí, že je zakázáno se dotýkat vlastních intimních partií
Nenechte své dítě, aby se stydělo za své tělo. To platí už od útlého dětství, kdy začnou děti objevovat různé části svého těla včetně těch intimních. Namísto věty – „Nedotýkej se tam!“ zkuste raději říct, proč je to v dané chvíli nevhodné.
Obyčejným zákazem dítěti dáte najevo, že tyto partie těla jsou něco, za co se má stydět nebo cítit špatně. V takovém duchu k nim pak může přistupovat i později, což může mít vliv na vnímání vlastní sexuality.
- Neříkejte jí, že nějaká aktivita není pro dívky
Pokud vaše dcera miluje fotbal, basketbal nebo jiný sport, který společnost přisuzuje zejména chlapcům, nesnažte se jí namluvit, že taková aktivita není pro dívky a věnují se jí jen kluci. Největší bariérou, kterou jí můžete v životě vytvořit na cestě k profesionálnímu i psychickému vývoji, je víra, že některé činnosti mohou provádět pouze muži a některé pouze ženy.
Ukažte jí, že žijeme ve světě, kde se může rozhodnout pro cokoli bez ohledu na pohlaví, rasu, národnost. Znamená to také ukázat jí, že i doma se může věnovat jakékoli činnosti, proto ji naučte ji o obou světech jak mužském, tak ženském.
