Dětská psycholožka prozradila, jak přijít na to, zda je dítě levák a proč je psaní rukou stále důležité.
Proč by děti měly psát rukou, když je budoucnost o technologiích a psaní na klávesnici? Možná i vy patříte k rodičům nebo učitelům, kteří si kladou podobnou otázku.
Tvrzení, že psaní rukou je už cosi zastaralé, je velký omyl.
Při psaní rukou nejde jen o schopnost, která byla potřebná kdysi, jde o funkci těla, která je provázána s dalšími činnostmi mozku a která na ně dokáže výrazně ovlivňovat.
„Moc ráda říkám, že vědomí přechází přes nás až k jemné motorice. Pomáhá nám a dětem projevit se a formovat se. Jemná motorika, kterou využíváme při psaní, je mimořádně důležitá,“ říká dětská psycholožka Gabriela Cviková.
Čtení a psaní jdou ruku v ruce a psaní jde s perem v ruce. Následky kombinace papír-pero-ruka-mozek sahají ještě hlouběji.
Gabriela Cviková to vysvětluje takto: „Plynulý pohyb píšící rukou zapojuje do práce více oblastí mozku než prstoklad. V laboratorních skenerech září mozek při psaní rukou podstatně víc, než mozek někoho, kdo ťuká do klávesnice. Není divu, probíhá zde najednou kontrola pohybu celé končetiny, tlaku pera na papír a sevření ruky, zrakové rozpoznávání již napsaného textu, přemýšlení nad tím, co je třeba napsat dál. Celé to ještě zakončí rozpoznáváním vlastních chyb.“
Mnohé z těchto aktivit bude mozek využívat i při jiných činnostech, například při zavazování tkaniček na botách, nebo při jídle příborem.
A pokud si je celoživotním opakováním uložíme hluboko do mozku, máme vyšší šanci, že o ně nepřijdeme ve vysokém věku nebo při nemoci.
Principem je ovládat tělo a dělat věci tak, jak to chceme my, ne jak to chce naše tělo.
Rukou zapsané poznámky prošly naším vědomím, naším tělem a jsou pevněji zapsány iv mysli. Lépe si je pamatujeme.
Jak rozvíjet jemnou motoriku od počátku
Pokud chceme, aby naše děti dobře ovládaly jemnou motoriku, musí ji trénovat.
Psycholožka doporučuje, navlékání korálků, skládání lego kostek, kreslení. I když se to nezdá, důležité je i chodit s nimi často ven, hrát si na překážkových drahách, nechat je lézt po stromech, i když nám strach káže zakazovat jim to.
Nedostatek takových aktivit vede podle odbornice ke stále častějšímu výskytu poruch „dys“ jako dysgrafie či dyslexie.
Dětem nedopřejeme dost pohybu, zkoušení, zkoumání, různorodých pohybových a pravidelných činností, při kterých musí zapojit koordinaci, soustředění a vůli.
Malé dítě začíná kreslit ve věku přibližně 3 let a využívá při tom spíše hrubé motoriky, jeho vůle je slabší. Chce mít věci rychle a podle sebe.
Postupně přechází do jemné motoriky, přibližně v pátém roce už začíná být trpělivější a je dobré nabízet mu tužky a pastelky přiměřené velikosti a délky, aby se postupně učilo jejich správnému držení.
Jsou děti, které neradi kreslí. Řešením je podle Gabriely Cvikové například dát dítěti do ruky kladivo, ať zatlouká hřebíček, vykrajuje z těsta koláčky nebo navléká korálky.
Netřeba se však bát toho, že by dítě jemnou motoriku nerozvinulo vůbec. Vývoj si vždy cestu najde a rozvine ji dříve či později nebo se lepší schopnosti projeví v jiné oblasti myšlení.
Čím dříve, tím lépe
Při psaní či kreslení dítě nepotřebuje speciální psací pomůcky, nemá-li žádný problém. Má-li však problémy s těmito úkony nebo odpor k psaní, je dobré obrátit se na speciální pomůcky.
„Víceré studie ukazují, že čím dříve se děti naučí držet tužku, tím mají vyšší šance na akademický úspěch. Proto je důležité, aby si děti nehrály jen s počítači a tablety, ale věnovaly čas i kreslení, plastelíně a ve vyšším věku psaní. Rodiče jim v tom mohou pomoci správným výběrem psacích potřeb, které jsou ergonomicky tvarovány pro správný úchop.“
Usnadňujeme život sobě, ne dětem
Pokud jste rodič, určitě jste se setkali se situací, kdy jste si pomohli technologiemi, abyste dítě utišili, zabavili nebo jste mu jednoduše dovolili používat mobil či tablet tak, jako jeho vrstevníci.
Možná i vy necháváte svého malého školáka sedět déle u počítače a pomáháte mu stáhnout si, najít či zpracovat domácí úkol na počítači.
Využívání technologií je sice v současnosti přirozená věc. Pokud to ovšem není nutné, je lepší od nich děti držet nebo jim omezit čas, který hrou s nimi tráví.
Dítě se přirozeně rozvíjí, každé vlastním tempem, ale takové usnadňovací nebo oddechové metody jeho vývoj zpomalují.
„Technologiím nezabráníme. Je dobré menším dětem nadělit čas, kolik budou s nimi v kontaktu. Dětem do předškolního věku bych doporučila hraní si s mobily a počítači maximálně 30 minut denně. Malé děti ještě nevnímají čas jako takový a když je něco baví, chtějí to dělat co nejdéle. Proto je na rodičích, aby určili pravidla a naučili je, že když jim řeknou, že stačí, oni musí tyto přístroje vypnout. Starší děti už začínají vyjednávat. Tehdy je dobré se dohodnout, řekněme, na intervalu pět minut. Když se řekne dost, dítě má 5 minut na to, aby skončilo. Vůle je důležitější u rodiče než u dítěte, dítě se musí naučit disciplíně,“ vysvětluje psycholožka.
Z praváku levák
„Předělávání“ leváků na praváky bylo kdysi běžnou praxí ve školách i doma. Děti, které psaly levou rukou, byly nuceny psát pravou.
Takové „znásilňování“ však nepůsobilo pozitivně na mozek a myšlení, a mohlo, i když nenápadně ovlivnit mozkovou činnost iv dospělosti. Je však obtížné říci, kde přesně se taková změna mohla projevit.
„S hrůzou zjišťuji, že se tyto praktiky dějí i dnes. Přehození „kabelů“ může způsobit chaos a může se to odrazit na myšlení i vnitřní rovnováze. Sledujeme-li dítě pozorněji, můžeme v některých případech přijít na to, že je obouruční. Naznačit to může například jeho nevole kreslit pravou rukou nebo se mu nedaří držet předměty v prstech správně. Můžeme přijít také na to, že je levák. Řešením je častěji využívat i levou ruku pro menší pohyby, kreslení, stříhání a podobně. Cílem je naladit ruku jako náš nástroj a sladit ji s mozkem a celým tělem,“ objasňuje dětská psycholožka.
