Úspěšný bytový designér André Sedmák nám vyprávěl o tom, jaké je to dělat toto povolání na takovém malém trhu, jako je Česko či Slovensko. Přečtěte si rozhovor s ním.
André Sedmák. Bytový architekt, který působí dlouhá léta v Praze. Sympaťák, který na setkání s námi dorazil v designovém oblečením od svého přítele Lukáše Macháčka, ve společnosti svého psa a s nadšením nám něco prozradit nejen o sobě, ale zároveň o práci a v neposlední řadě také o bytových trendech.
Náš rozhovor začíná klasikou … André a jeho první kontakt s bytovým designem. Odpověď nás však nijak nepřekvapuje.
„Odjakživa jsem to nějakým způsobem v sobě cítil, bavilo mě to, měl jsem k tomu samozřejmě vytvořen vztah. Víceméně to bylo na vedení rodičů, protože matka vlastnila realitní kancelář, která vždy vystavovala, předělávala a otec měl velký vztah k zahradám. víceméně to bylo jaksi dané, že se budu pohybovat v této sféře již od raného dětství … klasickou informací začíná náš rozhovor s tímto rodákem z Nitry, který v české metropoli žije více než jedenáct let. „
Nikdy jste nezkoušeli i jinou profesi?
Zkoušel jsem samozřejmě i jiné. Můj začátek byl v prodeji nábytku a potom jsem pracoval jako prodejce látek, dekorativních tapet a doplňků, což mě také velmi inspirovalo. No samozřejmě, že vzhledem i na mou školu a zároveň, že jsem měl tuto profesi „předurčenou“, jsem se tedy vybral tímto směrem. Jistý čas jsem žil i v Německu, v Salcburku, kde jsem získal opravdu cenné zkušenosti, protože o nás Slovácích a Češích mají vyhrazený názor …
Koketujte s barvami a z vašeho domova se stane ráj na zemi: Detaily v tomto případě hrají prim!
Takže z Německa jste utekli stejně do Prahy?
Praha byla velmi neočekávaná. Já jsem vždycky chtěl tu žít. Vždy byla mým snem. Ale nebylo to rozhodnutí typu „ano, nyní se Pobaltím a jdu do Prahy“. Po zážitcích v Německu jsem si řekl, že se půjdu zabavit do Prahy a ta baví se mi natáhla už na jedenáct let …
Nebáli jste se uplatnění? Přece jen čím větší město, samozřejmě, více příležitostí, ale stejně tak i konkurence …?
Nikdy jsem to takhle nevnímal, protože si myslím, že jsme malý trh. A neměli bychom být konkurenti. Myslím si, že právě naopak, měli bychom se dávat dohromady a spojit všechny síly a všechny hlavy a ukázat světu, že i když jsme malé státy (Slovensko a Česko), jsme stejně šikovní.
Kdy v dosavadní kariéře přišel ten moment, že jste byli na svou práci vy sám opravdu velmi pyšný?
Byli to lofty, které jsme navrhovali pro První českou investiční přímo zde v Praze. Je to krásný projekt, který ocenilo množství zahraničních klientů, což samozřejmě potěší každého.
Jakým stylem se k podobným projektům dostanete? Doslechnete se o něčem a sami se „nabídnete“ nebo ty s těmi nabídkami chodí za vámi?
Když jsem ještě pracoval pro firmu s nábytkem, kde jsem si nějakým způsobem dokázal získat lidi, respektive svou tvorbou, motivovalo mě jít svou cestou. Na základě různých doporučení a referencí si tedy projekt vyhledává mě, ne já jeho.
Jak nejdéle jste pracovali na projektu?
Nejdéle asi sedm měsíců. Co se týče interiéru bytu, který byl pro zahraničního investora, který byl velmi, velmi náročný a nějakým způsobem nám začal měnit materiály podle výstavby. Začal v nich mít velký přehled a na základě toho začaly stoupat jeho nároky …
Stalo se vám, že jste předali práci a zákazník vám však řekl: „Představoval jsem si to jinak, pojďme to trochu změnit …“?
Jedenkrát za celou dobu působení v branži se stalo, že klient nebyl stoprocentně o tom přesvědčen. Materiály se mu líbily, ale nebyl si jistý kompozicí, protože šlo o komerční projekt. No kromě tohoto případu zatím někdo jiný.
